[ Webhosting profitux.cz ]
Záhlaví stránky (Foglarweb – stránky o Jaroslavu Foglarovi)
foglarweb

| autor: Pavel Novotný | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 2658

Ze stránek nalezeného deníku IV: Šifra

Čtvrté pokračování čtení nalezeného deníku – další návštěvy Stínadel. Rozluští pátrači šifrovaný vzkaz v uličkách? Podaří se jim konečně prozkoumat tajuplný Kocouří hrádek?


Řekli jsme si, že budeme chodit podle těch starejch fotek a hledat ty místa, třeba to jsou místa pro Vonty zvlášť důležitý a pořád se tam scházej a tak se snad něco víc dozvíme. Já fotky vytisk, abychom je měli, dvakrát každou a do mapy, co Vašek namaloval podle mapy Starého Města si budeme zakreslovat, když něco najdeme, buď místo z fotky od Tetovanýho Vonta nebo třeba i něco jinýho zajímavýho. A ten barák, kde jsme se s Tetovaným Vontem sešli, jsme nazvali U Tetovanýho Vonta a tu zeď u kostela U tří ježků podle těch plakátů a taky Kocouří hrádek. No a teď přišel čas ten Kocouří hrádek prozkoumat.

Sobota. Do Stínadel jsme vyrazili po obědě. Měli jsme každej baterku a provaz. Ten jsme si omotali pod bundu kolem pasu tak, jak to dělali Rychlé šípy. Kocouří hrádek jsme plánovali až na konec, až se setmí. Světla jsme chtěli využít k hledání fotek. A tak jsme chodili a hledali. Všimli jsme si, že v uličkách někdo namaloval žlutou barvou listy ginga. Zase gingo! Určitě je tady po nocích boj o Veiké Vontství! To si asi Uctívači poznačili svoje území. Třeba ho právě nějak dobyli a tak si ho takhle podepsali. Znamená to: To je naše, bacha na nás. U některejch listů jsme pak objevili dvě písmena a číslo. Mě napadlo, že to jsou zkratky jmen, jako jméno a příjmení a číslo třeba značí postavení toho Uctívače v jejich partě. Vašek maloval do svý mapy místa, kde byly listy namalovaný. No když tam byly písmena a čísla, tak je tam psal. A světe div se, byla to šifra! Rozluštili jsme slova: KAŽDOU a V ŠEST a pak nějaký písmena, který nedávaly smysl. A najednou byla tma a už hodně hodin a tak jsme jeli domů. Strašně jsem si přál, abychom celou tu šifru co nejdřív vyluštili, ale celej tejden jsme se do Stínadel nedostali. Ve škole byly písemky, a tak jsme se museli učit a tak jsme se dostali do Stínadel až další sobotu ráno.

Fotografie vontských nápisů
Nápis Stínadla Vontům na zdech Kocouřího hrádku

A tak jsme hledali ty listy, hlavně ty s těma písmenama a nakonec jsme tu zprávu rozluštili. Bylo tam: KAŽDOU SOBOTU V ŠEST ZA HAŠTALEM U ŠPENDLÍKU. To je něco! Pozvánka! Ale od koho a pro koho? Půjdem se tam podívat, šestá je za chvíli, říkal Vašek. Ale já zase říkal, že nevíme, kde je u špendlíku a že bysme třeba mohli dostat do huby. Ale taky mě to samosebou zajímalo. Vždyť to byla jasná stopa po dnešních Vontech a tak jsme si řekli, že se půjdem k Haštalovi podívat, ale opatrně. A budem kdyžtak připravený zdrhnout. No jo, ale dostali jsme se tam až kousek po čtvrt na sedm, to hledání ty šifry nás dost zdrželo. Tak jsme Haštala opatrně obešli, ale žádnej špendlík jsme neviděli. Jenom náhrobek se sekyrama a to nás zase utvrdilo, že jsou to fakt ty starý Stínadla. Když tu má hrob kat a Vontům se přece smáli, že jsou potomci katů. A proto byli takoví uzavřený, sami pro sebe a pro ostatní nebezpeční. No tak jsme našli katovskej náhrobek a tomu jsme dali jméno U mrtyýho kata. Ale špendlík ani žádný Vonty jsme nenašli. Prošli jsme teda uličkou Ve Stínadlech ke Kocouřímu hrádku. Celej byl popsanej křídou. Byly tam tyhle nápisy:

Vraťte se do ulic Vontové! ŠD Milosrdní
Krkavci
Stínadla Vontům
Vontové přidejte se
Široko daleko
a tak ...

No prostě se něco peče, něco se tu vaří! Vobešli jsme hrádek dozadu k tomu novýmu domu, vylezli na zábradlí potom na zeď a skočili do dvora. Byli jsme uvnitř! Ten dvůr obklopenej starejma barákama byl fakt stínadelskej. Vlezli jsme do jednoho opuštěnýho baráku a šli nahoru. Procházeli jsme místnosti, až jsme najednou ztuhli. Slyšeli jsme hlasy a kroky! Zapadli jsme do takový komůrky pod schodama, trojúhelníkový a špinavý a ani nedutali. Ani jsme nevystrčili nos a dost jsme se báli. Bylo to tak pět kluků a myslím, že dokonce jedna holka. Prošli nad našima hlavama z horního patra a pak kolem nás dolů a ven do dvora. Vo čem se bavili, nevím. Byl jsem zamáčklej až vzadu v koutku a Vašek mě seděl na hlavě. Ale Vašek tvrdil, že slyšel něco o nějakém zasvěcení.

Fotografie vontských nápisů
Nápis krkavci na zdech Kocouřího hrádku

Vontové už dávno zmizeli a my byli furt zalezlí v tý díře. Říkal jsem si, aby to místo Kocouřího hrádku náhodou nebyl ten Opuštěnej dvůr, kde Dabinelovci věznili Rychlé šípy. Bylo už dlouho ticho a tak jsme vylezli a už jsme nic neprozkoumávali a padali jsme pryč. Když jsme lezli přes zeď, vyběhl na nás ňákej chlap a řval, že jsme chuligáni a že zavolá policii. A tak jsme zdrhli. Domů jsme dorazili fakt pozdě, ale docela to prošlo, když je zejtra neděle a nemusím do školy. To byl teda den! Nedjřív ta šifra a potom setkání s Vonty v Kocouřím hrádku. Kdo by to byl řek, že se ponoříme do takovejhle dobrodružství. Kolik jsme toho už s Vaškem prožili a co nás ještě čeká? Třeba dokonce někde vyplave i ten ježek v kleci. Vždyť za pár dní vyplavalo tolik podivnejch tajemství. Přemejšlel jsem o tom v posteli, až se mi točila hlava a pak jsem usnul. To byly sny! Říkám jim vontský sny.

Výše uvedený text zápisků nebyl jazykově nebo stylisticky upraven, foglarweb není jeho autorem. Ilustrační obrázky jsou z archivu webu a nebyly původní součástí deníku.