[ Webhosting profitux.cz ]
15. 8. 2014 (15:05) | kategorie: RŠ a Stínadla | autor: jiggi | Tisk

Zajímavosti RŠ VIII: Rodina a domácnost Bratrstva Kočičí pracky

Po šestidílném cyklu o rychlošípáckém příbuzenstvu následuje pokračování o rodině Brarstva Kočičí pracky.

Dlouhé Bidlo

Velitel chrabrého Bratrstva (s kratší pauzou). V kresleném seriálu se nám nejprve naskytne pohled do bytu Bidlových (nedělám si legraci, jen čtěte dál), který se nachází v jednom z vyšších pater domu, který má tu čest, že v něm by(i)dlí šéf Kočičáků (Dlouhé Bidlo kuje pomstu (59), RŠ zachraňují Dlouhé Bidlo (307)). Od Červenáčka také víme, že jejich byt je opatřen (zřejmě elektrickým) zvonkem (RŠ u kočičího hrobu (62)).

Vůbec první, i když jen imaginární, příbuznou je „teta” Dlouhého Bidla – tetinkáá Jeremiáška. Vznik tohoto kuriózního příbuzenství měl na krku přímo náš „dlouhánek“, který se chtěl domnělým příbuzenstvím zbavit přítomnosti sousedek u rakve zesnulé Jeremiášky (RŠ a strašidlo (89)).

RŠ a strašidlo [převzato z J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, 1999]RŠ a strašidlo [převzato z J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, 1999]RŠ zachraňují Dlouhé Bidlo  [převzato z J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, 1999]RŠ zachraňují Dlouhé Bidlo [převzato z J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, 1999]

Jediným skutečným příbuzným někoho z Bratrstva, kterého kdy v seriálu spatříme, je otec Dlouhého Bidla. Ale nejen to! Rychlonožka na něj volá: „Pane Bidlóóó! Pane Bidlóóó! Topí se vám dítě!!” (RŠ zachrňují Dlouhé Bidlo (307)). Zkrátka a dobře – otec má příjmení Bidlo, tím pádem i jeho syn je Bidlo a přezdívka je jen to Dlouhé! V této epizodě se také dovídáme, že rodina Bidlových vlastní pejska...

V Tajemství Velkého Vonta Dlouhé Bidlo s Bohoušem škemrají, aby mohli z vontského zajetí domů (s. 28). Něco podobného se opakuje poté, co redakce investigativního žurnálu Sběrač za asistence Kočičáků s.r.o. málem pokácí gingo, což samozřejmě Uctívači zjistí a nastane rozsudek a pěkná mela. Během rozsudku Dlouhé Bidlo nejprve zmiňuje rodiče nepřímo (s. 96) a nakonec zcela otevřeně (s. 97) – „A co by řekli naši doma? děsil se čahoun Dlouhé Bidlo, jehož otec měřil ještě asi o patnáct centimetrů víc a měl velmi vyhlášenou pravici“.

Štětináč

Jen po krátkou dobu náčelník Bratrstva. Jak víme už z kresleného seriálu, Štětináč je správné eso. Bydlí v čísle 13 (Dlouhé Bidlo hledá kočičí pracku (60)) a právě na dvoře tohoto domu se nalézá proslulý dřevník, kde se Kočičáci (hoši bez bázně, kázně a hany) rádi scházejí.

Dlouhé bidlo hledá kočičí pracku [převzato z J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, 1999]Dlouhé bidlo hledá kočičí pracku [převzato z J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, 1999]RŠ si vydělávají peníze [převzato z J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, 1999]RŠ si vydělávají peníze [převzato z J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, 1999]

Tam také Štětináč chová své krysy a myši (Tajemství Velkého Vonta, s. 29) – vlastně potkany, jak ho jednou opraví Jarka Metelka v Posledním tajemství Jana T. Dřevník také tu a tam navštívily Rychlé šípy. Z psychologického hlediska jsou myšinky a krysičky (ano, potkánci) součástí Štětináčovy rodiny (z jeho pohledu). Má často strach jak o ně (Tajemství Velkého Vonta, s. 96), tak i z rodičů – třeba ve vontském zajetí (Tajemství Velkého Vonta, s. 29): „Já kdybych nepřišel na noc domů, tak mě doma zabijou! A kdo by dal jíst mým chudinkám myšičkám?” Obavy byly zřejmě oprávněné, protože od Mirka Dušína se jednou dovíme (RŠ si vydělávají peníze (231)), že Štětináč byl vyhnán rodiči z domu... (Jak to tak píšu, je mi ho docela i líto, stejně jako Rychlonožkovi.)

Bohouš

RŠ se prozrazují [převzato z J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, 1999]RŠ se prozrazují [převzato z J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, 1999]

Nejmladší člen Bratrstva (Tajemství Velkého Vonta, s. 31) a mrňous. O jeho rodině se až na nepatrné zmínky nedozvíme nic. Bydlí v bytě, ve kterém si oblíbil zejména okno. Pomocí tohoto okna jednou ve stylu Jamese Bonda vyslechl Rychlé šípy (aniž by ho odhalily) (RŠ se prozrazují (88)). Okno je nanejvýš v prvním patře, spíš ale ve vyvýšeném přízemí. V Záhadě hlavolamu zjistíme, že „když koukal z okna v bezpečné výši, plival a pokřikoval na dole kolemjdoucí hochy” a také, že „když na něj [Štětináč] pod okny pískal, dělal, že není doma.” Pamatujete, jak to okno bylo nízko? Neměl nakonec ten zbabělec Bohouš odvahu (drzost) zaměřovat své plivance na vrstevníky, kteří se mu znelíbili? Já bych si pro něj snad normálně vylezl, vzhledem k té výšce!

Bohouš to má doma opravdu rád (snad i kvůli tomu oknu). Ve Stínadlech se bouřících si omylem spletl směr a vběhl Vonťasům přímo pod ruku (vlastně ruce). Jako správný chycený agent ihned hodlá vyměnit informace za svobodu (s. 108): „(...) a že mě pustíte domů, když vám o nich [Šípácích] všechno řeknu?” „(…) Pustíte mě za to domů, viďte? (…) Já chci domů, já chci domů, búúú...”

Podobně bude agent Bohouš 007 kvílet i v Tajemství Velkého Vonta (s. 28)...

(Jak to tak píšu, tak je mi líto i toho Bohouše...)

Bambus

Bambus prošel v seriálu velkou (spíše duševní než tělesnou) proměnou. Tento plnoštíhlý chlapec se nejprve naivně úcházel o místo vedoucího Rychlých šípů (Mirek byl v nemocnici), aby pak jako zhrzená milenka přešel na nějakou dobu do řad Bratrstva Kočičí pracky, ukončil neznámo jak své členství a nakonec se s Kočičáky i střetl v drsném, téměř westernovém souboji...

RŠ končí honbu za Fan-Tanem [převzato z J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, 1999]RŠ končí honbu za Fan-Tanem [převzato z J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, 1999]

O Bambusovi se nejprve dovíme, že (RŠ zachraňují kočku (112)) bydlí v domě (?), kam šli čtyři Kočičáci pro černou kočku (I když on znal jen domovníka, ale zdá, že v tom domě opravdu bydlel). Později zřejmě došlo ke změně v poměrech onoho domu (nebo se Bambus o kousek přestěhoval), protože je synem domovníka a s Bambusovým fotrem – chci říct, tatínkem – se setkáme osobně (RŠ končí honbu za Fan-Tanem (279)).

Čtyři za jednoho, každý za sebe – aneb souhrn poznatků o Kočičácích

Ačkoliv to nevíme jistě, zdá se, že všichni (čtyři, tři) členové Bratrstva mají oba rodiče a podobně jako u Rychlých šípů se vůbec nedovídáme o jakémkoli jejich sourozenci.

O rodinách čtyř členů Bratrstva se také nepřímo zmiňuje Dlouhé Bidlo v seriálu (RŠ pletou sítě (114)), když říká „(...) Přineste každý něco z domova, převleču se za starou babku!”

A tím slavnostně konečně končím.

Použitá literatura

[1] J. Foglar: Rychlé šípy, Olympia, Praha 1999.

[2] J. Foglar: Záhada hlavolamu, Olympia, Praha 1999.

[3] J. Foglar: Stínadla se bouří, Olympia, Praha 1999.

[4] J. Foglar: Tajemství Velkého Vonta, Olympia, Praha 1999.

[5] J. Velinský: Poslední tajemství Jana T., Kapitán Kid a BASET, Libouchec – Praha 2003.

Jaroslav Foglar
Info o stránkách a kontakt
Vytvořil Pavel Novotný © 2005 - 2015