[ Webhosting profitux.cz ]
3. 8. 2010 (23:06) | kategorie: Zajímavosti | autor: jiggi | Tisk

Obří trilobiti

... Pepín přistoupil se svíčkou ke stěně a Vincek vykřikl tak, jak ho ještě neslyšeli. Přiskočil ke stěně, celým tělem se k ní přitiskl, zvedl ruce do výše a ohmatával dlaněmi cosi ve skále. Nikdo zatím nevěděl, co se stalo a proč si tak počíná. Když ale polekaně přistoupili trochu blíž a když slabý plamínek svíčičky ozářil stěnu, rázem pochopili. Vinckovy dlaně objížděly obrysy něčeho, co vystupovalo ze skály ven. Byl to - trilobit ohromných rozměrů, jaký nespatřili ani v muzeu a když Pepín zvedl svíčku ještě o něco výš, viděli tam další, a ještě jeden větší... (Jaroslav Foglar: Dobrodružství v Zemi nikoho)

Trilobiti (latinsky Trilobitomorpha) jsou vymřelým podkmenem členovců. Poprvé se obejvili v prvohorách před 550 miliony lety a svého největšího rozkvětu dosáhli v kambriu a ordoviku. Poté až znovu v devonu. V permu existovala již jen jediná čeleď Phillipsidae, která na konci tohoto období zcela vymřela…

Existovali vůbec obří trilobiti? V muzeích a školách jsou většinou druhy o rozměrech několika centimetrů, představit si tedy trilobita velkého až 75 centimetrů je pro obyčejného člověka poměrně složité. Ale takové druhy skutečně byly. Jsou však velmi vzácné. V Čechách byl nalezen např. druh Opsimasaphus nebo u Jinců Hydrocephalus carens, který dosahoval velikosti 35 cm.

Po trilobitech nám zůstal bohatý svět zkamenělin. Velká naleziště jsou v Českém krasu nebo Barrandienu. Je známo 1500 druhů a z toho více než tisíc bylo popsáno právě na našem území.

Zajímavé srovnání dosud největších známých trilobitů s deštníkem uvádí server osel.cz.Zajímavé srovnání dosud největších známých trilobitů s deštníkem uvádí server osel.cz.

Trilobiti žili v moři a spíše kráčeli po dně, než plavali. Neměli kusadla, a proto se živili tzv. detritem. Někteří měli hlavový štít přeměněný v lem, kterým rozhrabávali dno moře, aby nalezli potravu. Krunýřem měli kryté celé tělo, které bylo rozděleno na hlavu a tři podélné laloky – dva postraní a prostřední (axilární). Trilobiti rostli jeho svlékáním, krunýř se poté rozpadl, a proto se často nacházejí neúplní jedinci.

Hřbetní krunýř z chitinu byl silný 0,05 – 0,2 centimetru, ale byl velmi odolný a dobře schopný fosilizace. Krunýř je prakticky většinou to jediné, co se nám z těchto tvorů zachovalo.

Trilobiti, pokud nebyli slepí, měli oči jen v primitivních stádiích. Byly různého tvaru a umístěné na nejrůznějších místech.

Samotné tělo se dělilo na tři části. Na hlavový štít (cephalon), který vznikl splynutím 5 – 7 článků. Měl většinou polokruhový nebo elipsovitý obrys. Svým zadním okrajem se pojil k prvnímu trupovému článku. Přední okraj byl přehnutý a proto dvojnásob silný. Trup (thorax) byl z různého počtu navzájem kloubně spojených žeber (pleuronů), kterých bývalo nejčastěji 8 – 16, ale i jen dvě nebo až 44. Ocasní štít (pygidium) byl polokruhovitý nebo trojúhelníkový. Vznikl srůstem volně pohyblivých pleuronů. Okraj měl rovný či s výběžky nebo i trny. U některých druhů z něj vybíhal dlouhý osten – tzv. kaudální trn.

Trilobiti se dělí na několik základních tříd a řádů. Např. na Agnostedu, Redlichiidu, Corynexochidu, Phacopidu, Lichidu, Naraoiidu, Asophidu. Mezi kterou z nich ale patří obří trilobiti, to se mi zjistit nepodařilo. Určitě by se to ale při troše štěstí dalo nalézt. Komu se to podaří, rozluští jednu z mnoha záhad, které obklopují Jaroslava Foglara – Jestřába…

Jaroslav Foglar
Info o stránkách a kontakt
Vytvořil Pavel Novotný © 2005 - 2015