[ Webhosting profitux.cz ]
18. 8. 2010 (23:44) | kategorie: Zajímavosti | autor: jiggi | Tisk

Létající kolo

Každý má pojem létající kolo spojen s Janem Tleskačem, hrdinou stínadelské trilogie od Jaroslava Foglara. Ve skutečnosti však existovalo více takových lidí, kteří se pokoušeli o bezmotorové létání.

Model létajícího kola (autor Jiggi)Model létajícího kola (autor Jiggi)Model létajícího kola (autor Jiggi)Model létajícího kola (autor Jiggi)

Vít Fučík - Kudlička

Zvláštní přezdívka tohoto jihočeského letce vznikla tak, že vymyslel zvláštní „kudlu“, ze které se po stisknutí vysunulo několik dalších menších čepelí. Narodil se roku 1719. Roku 1756 byl zaměstnán jako hajný, o čtyři roky později (1760) se odstěhoval na samotu do Klůsu, poblíž Strpského rybníka za vsí Strpí, dnes vedle železniční trati. V letech 1760 - 1765 konal pokusy se svým prvním létajícím strojem. Ten měl mít proutěná (podle jiných zdroje plechová nebo z husích brků) křídla potažená látkou, která byla pošita měchýři naplněných bahenním plynem, který se v okolí vyskytoval. Křídla měl uvádět v pohyb máváním rukama. Pravděpodobně s tímto strojem měl vykonat tři (někde uváděno čtyři) cesty do Vodňan a jednu do Selibova u Písku. V letech 1778 - 1780 sestavil a zkoušel létat s druhou verzí stroje. Ten měl dělená křídla netopýřího tvaru. Jak bylo tehdy poměrně běžné, byl v roce 1780 spolu s přáteli předvolán k soudu a obviněn z kacířství. To ho však neodradilo od dalšího, tentokrát posledního pokusu z let 1791 - 1795. Tento stroj měl pevné průběžné křídlo s lehkým potahem, byl to vlastně předchůdce dnešního větroně. Náš první průkopník bezmotorového létání zemřel 29. října 1804 ve věku 85 let, byl pohřben v Bílé hůrce u Záblatí.

O Víta Fučíka však byl zájem i v pozdějších letech. Části křídel létající stroje měly ležet na půdě Klůsu do roku 1860, kdy si je odvezl kdosi z Prahy. A v roce 1866 byl postaven Kadeřávkův samolet, který měl v sobě podobné prvky, jako první stroj Víta Fučíka. Samolet měl napodobovat let ptáků, člověk měl na rukách a nohách jakási křídla.

Kolem roku 1925 se o Víta Fučíka zajímala zvláštní vojenská komise, která všechny zprávy a zdroje shromáždila. Pravděpodobně mohli uvažovat o případné aviatizaci československých cyklistických oddílů, ale tato informace je jen domněnkou.

Je tu také další zajímavost. O Vítu Fučíkovi je zmínka i v Záhadě hlavolamu. Je to kapitola číslo 44, Výměna tajemství, konkrétně věty: „ ... Jsou sice dochovány zprávy o tom, že již kdysi, snad před sto - snad před dvěma sty roky létal jakýsi muž na výroční trhy do Vodňan na podivném kole vlastní výroby. Vzhled kola a jeho sestrojení se nedochovalo. ... “.

Mnich Cyprián

Mnich Cyprián (vlastním jménem František Ignác Jäschke) se narodil roku 1724 ve Slezsku. Při studiích pobýval ve Vratislavi a Itálii. Byl všestranně vzdělaný člověk, avšak největší oblibu si získal jako lékař. Roku 1756 přišel do Červeného kláštora v Pieninách na Slovensku (ležící nedaleko dnešních hranic s Polskem), kde nejenže vytvořil cenný herbář, ale vyráběl i léky. Z výnosů z jejich prodeje nechal postavit městskou lékárnu.

Do dějin letectví se ale zapsal zkonstruováním létajícího stroje podobného ptáku. Měl startovat z vrchu Tři koruny (981 m. n. m., který je dnes v polském Pieninském národním parku) a doletět až k Morskému oku, které je asi 40 km dále v Polsku. Tímto činem vyvolal hněv nitranského biskupa, který vydal příkaz, aby mnich přestoupil do jiného kláštera, kde nejsou hory a zároveň nechal létací stroj spálit v obci Spišská Belá (roku 1760). Dle jiných pověstí se zabil či byl popraven inkvizicí. Encyklopedie Wkipedia uvádí, že zemřel roku 1775 v Červeném kláštoru. O Mnichu Cypriánovi je také na Slovensku připravován historický film.

Jan Hirsch

Jan Hirsch se vynálezům věnoval již během studia na gymnáziu, kdy sestrojil šipku na motorový pohon. Udělal funkční model létajícího kola, podle kterého roku 1908 postavil skutečné. Mělo dvě vrtule (vpředu a vzadu) poháněné pomocí převodů šlapáním. Křídla upevněná u řídítek vytvořil z bambusu a potáhl je kalikem. Výškové kormidlo umístil netradičně vpředu kola. První pokusy uskutečnil roku 1908 v Písku. Po rozjezdu ze svahu překonal vzdálenost cca 30 metrů klouzavým letem za pomoci vrtule. Roku 1909 kolo dále vylepšil, ale při jednom pokusu došlo k havárii a kvůli nedostatku financí Hirsch vývoj létajícího kola ukončil.

Později se Hirsch opět věnoval pokusům v oblasti letectví, zajímal se např. o vrtulníky nebo padáky.

Josef Kábele

Letoun Josefa Kábeleho s tvůrcem a dvěma pomocníky - učni před Sokolovnou v Chrasti. Obrázek je jako ilustrační převzat z článku Vlastní silou od ing. Ladislava Mergla.Letoun Josefa Kábeleho s tvůrcem a dvěma pomocníky - učni před Sokolovnou v Chrasti. Obrázek je jako ilustrační převzat z článku Vlastní silou od ing. Ladislava Mergla.

Josef Kábele se narodil 30. 7. 1891 v rodině zemědělce ze Zaječic u Chrudimi. Měl další tři sourozence, a proto nepřejal hospodářství, ale vyučil se strojním zámečníkem u firmy R. A. Smekal, která vyráběla především zařízení pro hasiče. Krátce po vyučení si otevřel své zámečnictví v Chrásti u Chrudimi, ve kterém pracoval do roku 1950. Mimo klasické práce se často pouštěl do výroby různých vynálezů, zlepšováků. Nejzajímavější z nich je právě letoun poháněný vlastní silou člověka, který tvořil v letech 1934 až 1936. Rozpětí křídel tohoto stroje bylo 10 metrů, vrtule měla v průměru 1,4 metru. Stroj byl vyzkoušen pouze jednou a to na svažité louce v obci Řestoky. Po rozjezdu na 80 metrů dlouhé dráze se letadlo vzneslo, tedy spíše provedlo velký skok. Test skončil samozřejmě zničením letounu, trosky byly rozebrány a uloženy. V době 2. světové války je Josef Kábele zlikvidoval a zbylou část s hnacím mechanismem později věnoval leteckému muzeu v Praze-Kbelech. V pozdějších letech se již Josef Kábele tomuto projektu nevěnoval. Zemřel 27. 7. 1980 v Chrasti.

(Čerpáno z článku Vlastní silou od ing. Ladislava Mergla.)

Ján Bahýľ

Tento slovenský stavební (narozen 25. 5. 1856 ve Zvolenské Slatině) důstojník rakousko-uherské armády se věnoval konstrukci vrtulníků. Během svého působení v Trebeniku roku 1894 sestavil tzv. bicyklový vrtulník. Po návratu do Bratislavy roku 1895 dokončil stroj s dvěma protiběžnými čtyřlistými vrtulemi. Pokusil se své zařízení několikrát prosadit, ale to se ani přes úspěšné pokusy nezdařilo. Zemřel 13. 3. 1916 a jeho vynálezy upadly v zapomnění. Archiv jeho dokumentů a dopisů byl nalezen až roku 1977 a o rok později posloužil natáčení filmu Přemožitel Edisona.

(Čerpáno z článku Vlastní silou od ing. Ladislava Mergla.)

Pokusy v cizině

Ani v cizině nechybí experimenty s bezmotorovým létáním.

V Americe J. R. Spalding sestrojil vznášedlo, které bylo po něm pojmenováno. Jeho matka byla indiánka a je možné, že ho to inspirovalo k použití orlích per na ruce, které ovládal pomocí různých táhel. Letec měl používat zvláštní vestu, hrudní pás a čelenku pro ovládání stoupání a klesání. Pro odlehčení navrhl připevnění letce k malému balónu. Pravděpodobně však tento vynález vůbec nevzlétl.

Další, již funkční samolet sestavil Ing. Pilcher. Byl z dřevěných tyčí spojených dráty a ovládal se pohyblivými křídly.

Degenův stroj byl pro změnu spíše nefunkční. Jeho autorem byl vídeňský hodinář. Létal v letech 1908 - 1909 v jedné jízdárně, ale jen za pomoci soustavy bidel. Při veřejné produkci v Paříži chtěl použít jako pomoc balón, ale nakonec sklidil pouze posměch.

Roku 1935 byla vypsána Polytechnickou společností v Frankfurtu peněžitá odměna 10 000 marek za obletění dvou pylonů od sebe vzdálených 500 metrů na letadle poháněném pouze silou letce. Splnit podmínky se nikomu nepodařilo, jen aviatik Dunnebeil zvládl na stroji konstruktérů Haesslera a Villingera překonat vzdálenost 235 resp. 400 metrů.

Gossamer albatrossGossamer albatross

Roku 1959 vypsal Henry Kraemer cenu 50 000 liber za oblet osmičkou (ve výšce 3 metry) dvou pylonů vzdálených 930 metrů. Úspěšné splnění zadání se podařilo až Bryanu Allenovi 23. 8. 1977 na letišti Sahfteru v Kalifornii za použití letadla Gossamer Condor (rozpětí 29,95 m, hmotnost 32 kg). Čistý čas tohoto letu je 7 minut a 20 sekund. Stroj byl nakonec umístěn v National Air and Space Museum ve Washingtonu. Henry Kraemer vypsal ale novou cenu 100 000 liber za překonání kanálu La Manche. To se opět cyklistovi Bryanu Allenovi podařilo. Stalo se tak roku 1979 na stroji Gossamer Albatross, což byla vylepšená verze původního letadla Gossamer Condor. Konstruktér aeroplánu (opět o hmotnosti 32 kg) byl opět letecký inženýr dr. Paul MacCready ze společnosti Aero Vironment. Tento let byl dlouhý 35,8 km a pilot byl ve vzduchu 2 hodiny 49 minut, průměrně 1,5 metru nad hladinou La Manche. Více o tomto stroji a jiné zajímavosti o letectví si můžete příst na stránce http://www.kolmanl.info/. O projektu Gossamer Condor a Gossamer Albatross existuje video na serveru youtube.com.

O deset let později byla překonána šlapacím letadlem vzdálenost 120 km mezi ostrovy Kréta a Santoriny. Jiné šlapací letadlo získalo Kraemerovu cenu, když obletělo osmičku mezi dvěma body vzdálenými od sebe asi 1 míli. Pilotem byl nejlehčí a přitom nejvýkonnější cyklista. Letadlo o rozpětí 12 metrů bylo z moderních odlehčených materiálů a po přistání se rozpadlo.

Jaroslav Foglar
Info o stránkách a kontakt
Vytvořil Pavel Novotný © 2005 - 2015