[ Webhosting profitux.cz ]
1. 9. 2010 (0:12) | kategorie: Zajímavosti | autor: Paja | Tisk

Čtenářské kluby

V článcích o jednotlivých časopisech (Mladý hlasatel, Junák, Vpřed) jsem se zabýval spíše literárním dílem, které do něj tvořil Jaroslav Foglar. V časopisech se ale Foglar spíše proslavil svými čtenářské kluby, které ho stále provázely a to i v méně slavných magazínech. Tento článek tedy přibližuje celou historii klubů.

Mladý hlasatel

Nápad čtenářských klubů měl Foglar již dříve, ale navrhl ho až koncem prvního ročníku Malého hlasatele. Redakce pravděpodobně pochopila myšlenku nesprávně a tak se v 35. čísle objevila zpráva o zahájení soutěže Tábor mladých. Jednalo se o soutěž, ve které byly hodnoceny významné a hrdinské činy chlapců a děvčat. Pro nejlepší bylo připraveno 200 cen. Později se začaly tvořit Hlídky Tábora mladých a to již byla jakási předzvěst klubů. Za rok po vzniku Tábora mladých je již jasno. V 35. čísle 2. ročníku vychází zpráva o přeměně čtenářských hlídek na kluby Mladého hlasatele. V 36. čísle jsou již podrobné pokyny pro zakládání klubů. Tábor mladých pomalu upadá a tak ve 41. čísle je vyhodnocení prvního ročníku soutěže. Bylo uděleno 8 cen z 200. Více dětí se nepřihlásilo. Byl ještě vyhlášen druhý ročník, ale ten se pro nezájem postupně vytratil.

A kluby se rychle rozrůstaly. Prorocká slova Jana Morávka, který řekl, že když bude klubů 100, tak může být Foglar rád, se nevyplnila. Za týden již bylo přihlášeno 50 klubů. Za další týden je již prolomena 100 a během měsíce je klubů 200. Klubem s legendárním číslem 1 v Mladém hlasateli nestali Rychlé šípy, jako v Junáku a Vpředu. Zřejmě se přihlásili až později a toto číslo měl klub Pevnost z Hrušova nad Odrou. Kluby měli zastoupení po celé republice a to ve velkých městech a i na venkově. Mezi prvními kluby byly jak z Čech, Moravy a Slezska, tak i ze Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Ukázka klubové stránky v Mh

Každý klub měl číslo a oficiální název klubu - 100. K. M. H. - Silná pětka. Dále každý člen klubu měl zdarma klubovní legitimaci, do které si lepil kupony z časopisu. Za jednu vyplněnou mohl od redakce získat kovový odznak MH. Později za války bylo nošení odznaků zakázáno. Každý klub měl možnost si psát kroniku - speciální kroniky vyráběl p. Zápotočný v Praze a stály 3K. Dále kluby měly doporučeno vlastnit razítko, od 4. 11. 1939 ho šlo objednat u firmy J. Štefka. Pro činnost klubů byly vydávány klubovní zákony: cyklistický, denního cvičení, dobrého srdce, plavecký a prázdninové pomoci. Klubovní vlajky byly také stanoveny - tvar měla rovnoramenného trojúhelníku o rozměrech 30*50 cm, podklad byl modrý. Toto uspořádání platilo od 22. 5. 1937 do 18. 11. 1939. Potom měl trojúhelník rozměr 16*26 cm a podkladová barva byla žlutá.

Mnoho klubů si na základě hymny klubů skládalo vlastní písně. Hymny klubů byly dvě: Nám patří svět (mid) a Píseň mladých (mid). Autorem obou je B. Fortelný. První - Nám patří svět - byla otištěna 6. 10. 1937, druhá - Píseň mladých - 30. 10. 1937. Uvádím zde pro ukázku i text písní ve formátu PDF: Nám patří svět, Píseň mladých.

Každý klub také musel každý měsíc odesílat do redakce hlášení o své činnosti. Tou byly např. klubovní schůzky, výpravy, cvičení, závody a nebo besídky. V klubu měli členové určeny dvě funkce - vedoucího a písaře.

Klubovní myšlenka se rychle rozšiřovala a kluby vznikaly i mimo Československo, např. ve Vídni. Po anšlusu Rakouska však již nemohly být tyto kluby uznávány, mohly být pouze na území ČSR. Také později, když byla republika oklešťována nesměly být kluby zakládány v odtrženém území. Nakonec se týkaly pouze Protektorátu Čechy a Morava. Po mobilizaci roku 1938 přestal Mladý hlasatel na chvíli vycházet. Později byl obnoven a redaktory se stali Jaroslav Foglar a Karel Bureš. Kluby nejprve přispívaly na potřeby státu a po odsunu obyvatelstva z pohraničí pomáhaly vnitrozemské kluby ve sbírkách šatstva, peněz a potravin. Mnoho klubů se rozpadalo, ale členstvo se hledalo po celá republice. Některé kluby byly alespoň trochu obnoveny, jiné zachovaly mezi sebou pouze písemný styk.

Teprve když se Foglar s Burešem stali redaktory časopisu, začala úroveň časopisu velmi rychle stoupat. S nákladem časopisu začali přibývat i kluby. 17. prosince 1938 nasadil Foglar do časopisu Rychlé šípy. Seriál o čtenářském klubu se stal oblíbeným a dnes patří mezi největší české seriály.

Na obálkách MH byly často vyobrazováni čtenáři, ale i kluby. Na tomto obrázku jsou Chlapci z MotolaNa obálkách MH byly často vyobrazováni čtenáři, ale i kluby. Na tomto obrázku jsou Chlapci z Motola

Samozřejmě si nápad čtenářských klubů vyvolal odpůrce. Mezi dětmi to byli spíše posměváčci, ale horší to bylo s těmi dospělými. Pomlouvali nápad a i Mladý hlasatel, jeho literární a grafickou úroveň,... Nedocházelo jim, že i když na každé stránce nebyla otištěna hodnotná báseň ještě hodnotnějšího básníka, tak časopis mládež vychoval k čestnosti, poctivosti a jiným dobrým vlastnostem a tvořil ze čtenářů správné občany. Někteří dospělí se však chovali jako parazité. Nápad s kluby odcizili a vytvořili ve svém časopise podobné spolky s velmi podobnými pravidly. Ke konci 30. let měl téměř každý časopis své kluby, ale čtenáři byli povětšinou věrni původnímu Mladému hlasateli. Takové napodobené kluby měl např. Roj, Kulíšek, Klas, Malý čtenář a nebo Anděl Strážný.

Roku 1940 vstoupil Mladý hlasatel do šestého ročníku, kluby do pátého roku existence. V polovině listopadu došla přihláška desetitisícího klubu! Klub se jmenoval Hoši z Posázaví a byl z Ledče nad Sázavou. 4. listopadu 1940 byl Němci zakázán skauting a tak se kluby ještě více rozrůstají. Bývalé oddíly a družiny se snaží v klubech MH najít alespoň trochu legality ke své činnosti. Redakce byla zaskočena počtem přihlášek, ale na druhou stranu také potěšena a snažila se situaci co nejrychleji vyřešit. Přestože mnoho klubů v této době čekalo dlouho na přidělení čísla, počet přihlášek byl stále vysoký. Již 11. 2. 1941 bylo 15 000 klubů. Zdálo se, že kluby projdou okupací bez úhony, ale 15. května 1941 bylo zakázáno vydávání Mladého hlasatele. V té době již bylo registrovaných 24 600 klubů. Některé z nich pokračovaly ilegálně ve své činnosti až do osvobození a potom se přihlásily i ke klubům časopisu Vpřed. Některé však, když přestal vycházet jejich rádce Mladý hlasatel, zanikly docela. Těch bylo bohužel hodně. Během okupace se některé kluby i jejich zbytky zapojovaly do protiněmeckého odboje. Výčet mrtvých členů klubů by byl dlouhý, mnoho lidí přišlo o život při náletech na továrny, přechodech fronty, při vyslýchání na gestapu a i během pražského povstání.

Správný kluk

Po Mladém hlasateli byly postupně zrušeny i ostatní časopisy a tak na trhu chyběl jakýkoli pro mládež. Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě se v červenci 1943 rozhodlo, že začne vydávat nový časopis - Správný kluk. Redaktorem se stal František Smrček a časopis byl tištěn novinovým způsobem na 12 stran. Jaroslav Foglar do redakce nevstoupil, ale byl jejím externím spolupracovníkem s čtenářskými kroužky, které se objevily již v prvním čísle. Časopis Správný kluk byl ryze chlapecký a proto ani do kroužků neměla děvčata přístup. Kroužky měly narozdíl od klubů MH mnoho omezení, ale přesto měly pro hochy v protektorátu velký význam, protože obsah časopisu byl tvořen kvalitními spisovateli a některé čtenáři znali i z Mladého hlasatele. O Jednom čtenářském kroužku také Foglar tvořil kreslený seriál (Svorní gambusíni), který vycházel na zadní straně časopisu. Ke konci prvního ročníku byl Foglar vyhozen a ročníku dalším již redakce „přitvrdila“, časopis byl daleko více ve vlivu Kuratoria. Během tohoto ročníku redakce mnoha „vylepšeními a změnami“ přivedla kroužky k zániku. Správný kluk měl ještě třetí ročník, v tom ale zmínka o kroužcích není žádná.

Junák

Po osvobození se Jestřáb pokoušel o nové vydávání Mladého hlasatele, ale díky jednomu nařízení nešlo obnovit časopisy, které vycházely za okupace. Rozhodl se své materiální zajištění věnovat časopisu Junák, který povolení k vycházení měl. V časopise začal Foglar praktikovat svoje osvědčené metody z Mladého hlasatele. K obnovení myšlenky čtenářských klubů došlo 8. prosince 1945. Brzy poté začaly do redakce proudit přihlášky z celého Československa. Číslo 1 bylo vyhraněno klubu Rychlé šípy. Postupně se zapojovaly i bývalé kluby MH a při Jestřábově odchodu jich bylo 241. Jestřábovi byl mnoha činovníky vytýkán hlasatelský styl časopisu a tak se Foglar rozhodl, že odejde do redakce Vpředu. Činovníci vedli proti Foglarovi tvrdý boj a každý jeho nápad byl tvrdě odsouzen. Tak se stalo s kluby, Rychlými šípy. Spíše však šlo o to, že někdo měl zájem o místo šéfredaktora Junáka, protože po odchodu Foglara se mnoho věcí nezměnilo a redakce dále používala hlasatelský styl. Dokonce osočovala Foglara, že si dovolil od Junáka odtahovat kluby. Přitom jim nedocházelo, že to byly jeho kluby. Redakce dále evidovala kluby 2 - 241 a přijímala přihlášky klubů až do konce ročníku, kdy jich bylo 827. V dalším roce došlo k reorganizaci klubů a vedlo to k jejich konci.

Vpřed

Po odchodu z Junáka přijal Foglar nabídku nakladatelství Mladá fronta a začal s Karlem Burešem řídit časopis Vpřed. Vpřed, časopis Svazu české mládeže, doposud řídil Ota Šafránek a časopis neměl mnoho čtenářů. V 16. čísle byla zavedena Družba chlapců a děvčat, která byla jakousi obdobou Foglarových čtenářských klubů. První Foglarovo číslo bylo 18. a vyšlo 9. dubna. Obsah i kvalita časopisu se velmi zlepšila a tak čtenářů začalo přibývat. V novém Vpředu se ale objevily i Foglarovy čtenářské kluby, které navázaly na čtenářské kluby Mladého hlasatele.

Klub Žižkovská letka na cestě do redakce ve svém krojiKlub Žižkovská letka na cestě do redakce ve svém kroji

Kluby si dávaly podobné názvy jako hlasatelské, jen název Rychlé šípy již nebyl povolen. Každý klub dostával i číslo a jednotlivci v něm měli klubovní legitimace. Na její zadní straně byl uveden slib, který měl každý člen klubu složit. Redakce opět vydávala klubovní zákony, které byly podobné hlasatelským. Podobně jako dříve kluby nemusely mít jednotný kroj, některé si jej však zřídily, jiné používaly stejnokroje ze Sokola a nebo DTJ. Klubovní vlajky, kroniky, razítka, pokřiky, hesla a písně měli kluby opět jako dříve podle vlastního zájmu. V časopise byla klubům vyhrazena jedna klubovní stránka. Redakci se mimo přihlášek nových klubů dostávaly i dopisy od bývalých klubů MH. Některé pokračovaly a přihlásily se i ve vpředu, jiné chtěly alespoň nové kluby podporovat.

Druhý ročník začal vycházet s malým zpožděním, ale klubů stále přibývalo. 1. října je klubů 2 462, 13. dubna jich již je 6314! 8. května 1947 je významné výročí - deset let čtenářských klubů. Samozřejmě i v této době užívají tuto myšlenku i jiné časopisy (Anděl strážný, Radostné mládí, Klas, Orlík) a různé organizace se snaží kluby zneužít a přetáhnout je k sobě, získat tak bez námahy mládež vyvíjející činnost a tu si pak přivlastňovat. Jednalo se o organizace Sokol, Junák a nebo SČM. Naštěstí kluby dobře pochopily, o co jde a tak tato akce skončila neúspěchem. Klubů bylo stále hodně a jejich počet se pomalu přibližoval k číslu 10000. Toto číslo obdržel 12. 2. 1948 klub Sebadury z Ústí nad Labem.

Redakce vymýšlela pro čtenáře stále nové věci, a tak se v 32. čísle 1. ročníku objevily podmínky k získání čestného odznaku Rychlých šípů. Byl udělován za statečnost, houževnatost, obětavost, věrnost, duševní zdatnost, tělesnou zdatnost, pracovitost a poctivost. Odznak mohli získat chlapci a dívky v věku 10 - 16 let.

Ukázka klubové stránky ve Vpředu

Díky ohlasu na román Stínadla se bouří byl od 23. 9. 1947 vydáván odznak „žlutý kvítek“. Žlutý kvítek měl také úspěch a mezi čtenáři se rychle rozšířil. Jaroslav Foglar k tomu řekl: „Jsem šťasten, že tolik hochů a děvčat pochopilo myšlenku žlutého kvítku. Nenapsal jsem tedy svůj román Stínadla se bouří zbytečně! Příběh vykonal dobrý vliv na čtenáře.“ O Rychlé šípy měly čtenáři již zájem, když byl Jestřáb v Junáku. Nejprve se zdálo, že se je tam vydat nepodaří, ale nakonec se 28. února 1946 vyšel příběh o Písklounovi a Tlouštíkovi. Mezitím Jestřáb přešel do redakce Vpředu a tak se klub Rychlých šípů objevil až na jeho stránkách. Rychlé šípy se tím dostávají do klubovních hlášení a dopisů. Každý má snad nějaký závazek, že bude v tom či onom takový jako Rychlé šípy. Klub 231 Čistý štít z Prahy se domnívá, že při své výpravě viděli Rychlé šípy. Na Rychlé šípy přicházejí ohlasy jak od čtenářů, tak od dospělých, mnohdy pedagogů.

Některými chápavými lidmi byly kluby chváleny. Do redakce tak přišly pochvaly pro jeden klub od Místního národního výboru za zvelebování obce a nebo jiný klub chválil Sbor národní bezpečnosti za jeho pohotovost. Někdo však kluby nepodporoval. Mezi mládeží to byli spíše posměváčci, kteří však mnohdy později sami založili klub, ale Vpřed a kluby vadily některým učitelům. Někteří jim zakazovali nosit klubovní odznaky, jiní se jim posmívali - jedna mladá učitelka pak oslovovala členy klubu „vězeň číslo 7406“. To proto, že byli ze klubu číslo 7406 a měli látkové odznaky na rukávech. V některých případech psala takovým lidem sama redakce a snažila se jim smysl klubů vysvětlit. Někdo to pochopil, mnoho jiných však zůstalo zatvrzelými nepřáteli klubů. Mnohem horší nebezpečí ale představovali literární kritici a taky-odborníci. Těm se nelíbila popularita Vpředu, a tak ho očerňovali, kde mohli. Vadili jim obrázky, velikost texty, otiskované příhody, Rychlé šípy, kluby, ... Hlavně oni se zasloužili o další Jestřábův konec.

Ke konci třetího ročníku (rok 1948) rozhodl SČM, že sloučí dva časopisy, Junák a Vpřed, a v dalším roce začne vycházet jediný - Junáci, vpřed! To také znamenalo propuštění Foglara a konec jeho klubů. Je pravdou, že mnozí jejich konec doslova oslavovali. SČM tímto krokem vyřešil několik problémů - nedostatek papíru, dále dostal pod kontrolu Junák - časopis organizace, kterou chtěl nahradit a také zrušil Foglarovy kluby. Jak by totiž v organizaci jednotné mládeže mohl mít Foglar nějaké kluby?

Mnoho věrných klubů pokračovalo dále ve své činnosti a některé z nich měly to štěstí, že mohly i navázat kontakt s Jestřábem. Kluby byly postupně přetransformovány na zájmové kroužky a začali upadat. Pravé kluby pracovali dále a redakci, která je stále více omezovala, se nehlásily. V časopise bylo kroužkům věnováno čím dál méně místa a celkově i časopis upadal. Kritika se však nad ním rozplývala nadšením.

V padesátých letech žádný časopis s kluby neexistoval. Přesto vznikli nové, zakládali je hoši a děvčata, kteří se o nich dozvěděli od starších kamarádů. Mnohdy jim při tom pomáhala i stará čísla časopisů Mladý hlasatel, Junáka a Vpřed. V té době existovala pouze pionýrská organizace a ta neměla dostatek zkušených vedoucích, aby nabídla bohatý program. Také se akcí museli zúčastňovat všichni povinně a to nikdy dobrotu nedělalo. Našly by se jistě i výjimky, kdy činnost v pionýrském oddíle mohla být zajímavá, to však velmi záleželo na kvalitě vedoucího. Právě kvůli nespokojenosti s pionýrem zakládali hoši a děvčata sami kluby a snažili se prožít to, co znali z knížek.

ABC

Snahu o znovu obnovení klubů měl právě časopis ABC, který byl veden redaktory - členy bývalých klubů MH a Vpředu. ABC využíval určité metody těchto časopisů a tak se stal mezi čtenáři oblíbeným. V roce 1959 začala v ABC Tabulková akce - úkolem bylo najít různé přírodní a technické zajímavosti. Po akci zbylo mnoho malých kolektivů. Redakce z nich vytvořila kroužky mladých astronautů - raketové posádky. Dále existovaly dívčí kluby a hlídky přírody. Tyto skupinky měly jednotné označení Zájmové kluby ABC. Organizačně byly kluby rozděleny do stovek, které řídili spolupracovníci redakce. 11. stovku také chvíli řídil Jaroslav Foglar.

Jako v každé době tuto myšlenku s kluby začaly zkoušet i další časopisy - Pionýr, Pionýrské noviny, Ohníček a nebo německý FIX und FOXI. Na jaře 1968 přibylo několik dalších časopisů a Foglar hledal pro své kluby útočiště. Do žádné redakce však nebyl přijat. Původně měly být kluby i v obnoveném Skautu-Junákovi, ale díky roztržce v redakci naděje na jejich obnovu zmizela. V letech 1969 - 1970 se v Junáku kluby objevily - skautské družiny a čtenářské kluby. V časopise byla pro ně vyhrazena strana Z Bobří hráze a sloupek Volá země. O kluby však redakce přestává mít zájem a tak spolu s časopisem v červnu 1970 končí.

Po roce 1970 si kluby ponechal pouze časopis ABC. Nešlo však vytvářet kluby podle kamarádství, jednalo se spíše o pionýrské družiny, které se zapojily do soutěže ABC. Od září 1973 redakce zrušila i tyto soutěže a družiny (tedy i kluby) mizí z ABC nadobro.

Současnost

Na počátku 90. let byly snahy o obnovení vydávání magazínu typu Mladého hlasatele. Na stránkách Hlasatele se tak objevily i čtenářské kluby, avšak vydávání tohoto časopisu velmi záhy skončilo (vyšlo celkem 7 čísel). Některé menší časopisy i dnes mají své kluby čtenářů a nebo čtenářské kluby, ale vše v menším měřítku, někdy pouze regionálním. Např. určité hlídky měly také ještě nedávno stránku v Jihočeských denících, v nedělní příloze, kde jim byla věnována stránka Jestřábí hnízdo. Dnes již neexistuje. Své kluby má i SPJF. Kluby jsou samozřejmě modernizovány, ale myšlenka je pořád stejná. Co v současné době chybí, je právě kvalitní časopis, který by se klubům na svých stránkách pořádně věnoval. Kluby, které existují, jsou vlastně samotářské a nemají podporu redakce a možnost komunikace s ostatními. Je ovšem možné, že se takový časopis ještě někdy objeví.

Jaroslav Foglar
Info o stránkách a kontakt
Vytvořil Pavel Novotný © 2005 - 2015