[ Webhosting profitux.cz ]
Záhlaví stránky (Foglarweb – stránky o Jaroslavu Foglarovi)
foglarweb

| autor: Pavel Novotný | kategorie: RŠ a Stínadla | počet přečtení: 3014

Poslední tajemství Jana T.

Román Poslední tajemství Jana T. je přímým pokračování stínadelských příběhů Rychlých šípů. Jeho autorem je spisovatel Jaroslav Velinský, známý též pod přezdívkou Kapitán Kid. Kniha byla dosud dvakrát vydána.


Stručný obsah knihy

Na počátku příběhu vše nasvědčuje tomu, že sváry mezi Stínadly a Druhou stranou jsou již minulostí. Připravuje se společný závod v lehké atletice mezi těmito čtvrtěmi. Do poklidné nálady však zasáhne vykradení klubovny Rychlých šípů, z níž je odcizena klubovní kronika.

Vontové z klubu Netopýři, kteří kroniku odcizili, nabízí možnost její výměny za deník Jana Tleskače. Rychlé šípy proto přichystají jeho kopii s pozměněnými údaji, ale svou kroniku si při první akci neodnesou. Vontové jim nedůvěřují a uvězní je v Netopýří věži, odkud se chlapcům podaří uprchnout. Po zjištění, že deník je falešný, navrhují Netopýři druhou možnost výměny, při níž Rychlé šípy za dramatických okolností získají nejen svou kroniku, ale i ježka v kleci. Na rozdíl od hlavolamu v držení Velkého Vonta Losny je tento mosazný.

Rychlé šípy se také pouští do řešení další záhady, kterou jim přinesla kamarádka Tonča Sedlářová. Bratr její spolužačky Martiny, jež pochází ze Stínadel, je nyní v nemocnici, kam se dostal poté, co ho jednou našli lidé v bezvědomí. Martina neví, na čem bratr Vilda pracoval, ale má o něj strach. Rychlé šípy ho navštíví, avšak on má problémy s pamětí a říká, že se mu stále zdá o říční lodi a chechtajícím se dědkovi. Při odchodu se dávají do řeči s otcem – panem Ramouzem. Je obchodník s koly a Jarku napadá, že se asi jedná o toho Ramouze, kterého Jan Tleskač zmiňoval v deníku. Tato hypotéza se po chvíli potvrzuje a Rychlé šípy se dozvídají další užitečné informace. Usuzují, že Vilda se nejspíše snažil sestavit létací kolo na základě součástek a plánů, které si Tleskač u jeho otce uschoval.

Rychlé šípy též navštíví Širokka (bývalého Velkého Vonta), od něhož se dočkají vysvětlení otázky dvou hlavolamů. Pokračují i v pátrání po záhadě spojené s mladým Ramouzem. Na kloub jí přicházejí při jedné cestě do Stínadel, kterou podniknou netradičně po řece. Objeví jednu loď a na ní podivného člověka. Dozví se od něj, že pomáhal Vildovi se stavbou kola. Rychlé šípy ho uklidňují, že nyní již je vše v pořádku a on jim předává tašku s plánkem k létacímu kolu.

Na řece se ještě hoši utkají v boji s Mažňákem a jeho partou Netopýři. Podaří se jim šťastně uniknout na Druhou stranu. Nedlouho poté potkají Losnu, který jim oznámí, že se bude muset přestěhovat. Žádá proto Mirka, aby převzal moc nad Stínadly, ale ten to odmítá a navrhuje do této úlohy Martinu. Poprvé v historie se tak Velkým Vontem stává dívka.

V závěru příběhu se ještě Rychlé šípy pokusí najít věci Jana Tleskače u „Hrobů“, kam odkazovala zpráva ukrytá v ježku v kleci. Sice zjistí, kde se toto místo nacházelo, ale nic již nenajdou, neboť na místě probíhá stavba.

Historie vydání

Portrét
Kapitán Kid

Autorem románu Poslední tajemství Jana T. je Jaroslav Velinský. Narodil se 18. prosince 1932 v Praze (Databazeknih.cz). Veřejnosti je znám nejen jako spisovatel, ale i jako trampský muzikant a písničkář vystupující pod přezdívkou Kapitán Kid. První kniha mu vyšla roku 1969, následně napsal řadu detektivních, dobrodružných a fantastických románů. Od roku 1999 provozoval nakladatelství Kapitán Kid, v němž své tituly vydával. Zemřel 19. února v Ústí nad Labem.

První pokusy Jaroslava Velinského o napsání dalšího pokračování stínadelských příběhů se datují do doby, kdy mu bylo šestnáct let (Velinský, 2003, s. 237). Šedesátistránkové dílo, nazvané Černé stíny, vymyslel spolu se svým kamarádem Richardem Švandrlíkem.

V počátku 80. Let Jaroslav Velinský svůj rukopis zaslal Jestřábovi, který v odpovědi vyjádřil své překvapení nad výraznou shodou motivů Černých stínů a jím naspaného třetího dílu stínadelské trilogie Tajemství Velkého Vonta (s. 238).

Později se Jaroslav Velinský k tématu vrátil, k čemuž ho přivedla Foglarem nezodpovězená otázka: Kdo vlastně byl Jan Tleskač, jak se dostal jako dítě na stínadelskou ulici…?! (s. 239). Při psaní románu využil různých i drobných detailů z foglarovek, které ve svém textu rozvinul (Káčerová, 2010, s. 41), čímž na původní příběhy zdařile navázal.

Román byl poprvé vydán roku 2002 v nakladatelství autora, ovšem jen ve 20 exemplářích, které sloužily jako ukázka při hledání vydavatele, s nímž by mohl být realizován rozsáhlejší náklad (Foglarovec.cz, 2013). První vydání pro širší čtenářskou veřejnost (označeno jako 1. rozšířené vydání) vzniklo roku 2003 ve spolupráci s nakladatelstvím Baset. Kniha se stala oblíbenou a její náklad byl zcela rozebrán. Po deseti letech vydal Baset Poslední tajemství Jana T. ve stejné úpravě podruhé.

V roce 2007 Kapitán Kid na svých stránkách uvedl, že připravuje další díl – Příchod smrtihlavů. Kvůli nedořešenému právnímu sporu o dědictví JF však dílo nerealizoval.

Obálka knihy
Obálka knihy

Seznam použité literatury

  1. KÁČEROVÁ, Eva. Foglarovská stopa v současné dobrodružné próze pro děti a mládež po roce 1989 [online]. Brno, 2010 [cit. 2018-08-08]. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Luisa Nováková.
  2. VELINSKÝ, Jaroslav (2003). Poslední tajemství Jana T. 1. vyd., Kapitán Kid ve spolupráci s nakl. Baset Praha. ISBN 80-7340-011-1.
  3. Jaroslav Velinský. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online] (2006–2011). [cit. 2018-07-01].
  4. Opravdu Poslední tajemství Jana T.?. In: Foglarovec.cz [online] (2013). Publikováno 11. 8. 2013 [cit. 2018-07-01].